Jak pokračuje (ne)testování na zvířatech?
Je těžké uvěřit, že něco tak něžného jako rtěnka nebo pleťový krém má ve výrobním procesu bolest. Testování kosmetiky na zvířatech je kapitolou, která se dodnes úplně nezavřela — jen se stala tišší, sofistikovanější a často zamaskovanou.
Jak to celé začalo?
Rozmezí v letech 1930–1950 by se dalo nazvat jako doba „vědecké bezpečnosti“. S rozmachem chemického průmyslu a moderní kosmetiky v první polovině 20. století začaly vznikat první testy zaměřené na bezpečnost produktů. Jedním z nejznámějších byl Draize test, kde se látky aplikovaly přímo do očí králíkům – bez anestezie. Výsledky měly vyhodnotit podráždění a míru poškození.
Razilo se heslo: Bezpečnost za každou cenu. A vše fungovalo, protože tu cenu platila jiná bytost. A protože vše fungovalo, nebylo třeba nic měnit.
Co bylo dál?
Další postup můžeme nazvat érou uvědomění. V 80. a 90. letech začala pozornost přitahovat morální stránka věci a do sporu se dostala etika vs. efektivita.
Veřejné mínění se začalo měnit. Objevily se první protesty, kampaně, záběry z laboratoří, které šokovaly svět. Slova jako „cruelty free“ se objevila na obalech — někdy s řádným základem, jindy jen jako marketingový trik.
Vznikají první certifikace a alternativní metody testování, jako jsou in vitro testy nebo pokročilé simulace kůže.
Změna je však příliš pomalá a mnoho firem stále testuje. Například kvůli požadavkům určitých trhů (např. Čína).
Co na to EU?
Evropská unie je proti. Od roku 2013 EU zavedla úplný zákaz testování kosmetiky na zvířatech pro finální produkty i pro jednotlivé ingredience.
Ale… zde se příběh začíná komplikovat. Mnoho značek tvrdí, že netestují na zvířatech. Některé vážně netestují. Ale některé netestují jen tak, že si na tyto testy najímají specializované firmy. Další pak tiše ignorují, že na zvířatech testují ingredience jejich dodavatelé.
Loopholes, Čína a „šedé zóny“
První termín označuje obecně známé právní a regulační mezery. Tyto díry v zákonech většinou ještě prohlubují nejasné definice, výjimky v legislativě a nedostatečné kontroly. Ačkoliv se často může jednat o vyloženě neetické a nehumánní postupy, vlastně s tím nikdo nic nenadělá do doby, než se zastáncům práv zvířat podaří prosadit nutné změny v legislativě.
Jednou ze zemí, která se nikterak nepozastavuje nad morální otázkou často bolestivého testování na zvířatech, je Čína. Ta donedávna dokonce vyžadovala testování dovážené kosmetiky na zvířatech. Značky to směle přijímaly, protože potenciální odbyt byl obrovský.
Za šedou zónu by se pak daly považovat i samotné zákazy, které se často nevztahují na ingredience, které se používají i v jiném než kosmetickém odvětví.
Zákony se mění, ale průmyslová praxe je často o krok napřed a ze svého pohodlí nechce vystoupit. Pokud nestačí zákony, musí nastoupit svědomí spotřebitelů.
Jaká je budoucnost?
Dnes existuje více než 50 validovaných alternativních metod, které jsou přesnější, rychlejší a bez utrpení. Spotřebitelé tlačí na transparentnost a mladé generace už nechtějí platit za krásu bolestí jiných. Změna se děje, ale ne sama.
Proč na tom záleží?
Testování na zvířatech není jen otázka etiky. Je to otázka našich hodnot. Když se rozhodujeme, co si dáme na obličej, rozhodujeme i o tom, jaký svět podporujeme.
Certifikace jako Leaping Bunny nebo Cruelty Free International dokazují stoprocentní blokaci pokusů na zvířatech. Protože sílu přírody musíme podporovat.
